Noční Sabat z 9. na 10. října 2009

Pár útržků a žvejků

Zapsala Adekja (tudíž všo je jejím subjektivním pohledem)

Sabat začal zhruba ve 20h.
Ještě bych chtěla poznamenat, že téměř všechny banánové jednohubky padly za vlast v prvních minutách.
Měly jsme celý Jantařin byt pro sebe, přesto jsme seděly u ní v pokoji na zemi. Kafraly jsme, mašinovaly jeden pytel brambůrků za druhym.
Z youtube si pouštíme oblíbené písně, hlavně od Chinasek. Padá hláška večera:
"Někdo si zpívá s kytarou a někdo s youtube."
Nikomu se nechtělo hejbat, ani trochu. Takže jsme otevřely víno k televizní inscenaci hry Můj báječný rozvod s Eliškou Balzerovou v hlavní a zároveň jediné roli. Skvělé! Prokládáme masážemi.
Iris dostala zákaz se hýbat, po tom, co nejprve postavila skleničku s kofolou pod židli, kterou kdosi chtěl bezelstně odsunout, později suverénně skopla lahev s vínem (Jantar mi děkovala, že jsem nevzala červené), strhla závěs z poliček, rozšlapala sůl, která nasávala rozlité víno z koberce a pak skoro rozlila čaje. Ale každej má občas svůj den, takže jsme jí to neměly za zlé, akorát jsme se tím bavily :D

Při dalším opatrném návrhu jakékoli aktivity fyzické jsme ubity argumenty. Na aktivitu psychickou nás napadá pouze Vadí-Nevadí, které už ovšem nikdo nechce hrát ne proto, že by nechtěl odpovídat, ale proto, že nechce vymýšlet otázky. Tak jsme chvíli uvažovaly o tom, jaká otázka by nám vlastně vadila. Na nic jsme nepřišly, tak jsme spustily další film, tentokrát Mlhy Avalonu. Paráda.

Po Mlhách je v pokoji vydýchaný těžký vzduch zakalující mysl. Je půl páté a pár minut a Iris s Adriel podléhají svodům Džarova světa. Zbytek Pentagramu se obléká do černého a vyráží na procházku do ulic.
Míříme k Chlumu a kdosi spouští lavinu prudké debaty o tom, zda může být cesta cílem. Po chvíli Adekjantar dospěje k závěru, že se obě strany baví o úplně něčem jiném a že si vůbec nerozumí, o čemž se pak snaží Arty dlouho přesvědčit. Nakonec se nám to však povede a pak se krůček po krůčku po pevných kamenech definic pohybujeme zpět proti produ skrz rozbouřenou řeku diskuze. Když si všechny pojmy vyjasníme, zjišťujeme, že už se vlastně nemáme o čem bavit, protože si rozumíme :)

Vracíme se za rozednění. Přicházíme potichu, krademe se do kuchyně a rozpalujeme pánev na snídani s tím, že pokud vůně grilovaných nakládaných hermelínů, či naše hlasité kručení v žaludku Iris nebo Adriel probudí, dají si snídani s námi.
Iris se objevuje poměrně záhy :D s Adriel v závěsu. Po snídani Jantar paří DevilMayCry, já s Arty usínáme v obýváku pod dekami.
Kolem 10h dopolední se mlhy pentagramu rozplynuly, že jsem ani nepostřehla jak...


Smutná poznámka na závěr:
Každopádně, dámy, už z toho nemám pocit jako kdysi. Nezůstala ve mě ta zvláštní radost, že jsme se sešly. Nevím, jestli tomuto setkání můžeme nadále říkat "Sabat", jestli to není spíše jeho urážkou. Musíme s tím něco udělat, než původní myšlenka zahyne. Nebo ji chceme nechat zemřít..?